Včera opustil tento svět náš milovaný Márty a bojovnice Gia. Velmi mě to rmoutí. Márty byl od rána apatický, nekomunikoval, jen bezvládně ležel. Gia byla celá dehydrovaná, ale pořád se předla i chodila, maličko jedla. Odpoledne jsme jeli na veterinu, kde paní doktorka zhodnotila, že Mártyho bychom jen trápili a tam jsme bez Mártyho. Měl chuděra jazýček potažený puchýřem, přidala se k tomu maličkému slaboučkému tělíčku kaliciviroza. Giunka dostala infuzi a já pevně věřila, že už bude vyhráno. O to větší šok jsem měla, když jsem ji opustila na půl hodiny a našla ji mrtvou. Bojovala o holý život téměř čtrnáct dní, když nepočítám zoufalý stav, ve kterém všichni přišli a léčili se. Je to na zbláznění, zase jsme prohráli.
Malé Mimčo mě včera překvapilo kašlem ve spánku. Ráno ignoroval jídlo a tak divně posedával. Změřila jsem mu teplotu a ta byla vyšší. Teplotu měl i v sobotu, ale ta rychle přešla a Mimčo se choval najednou zcela zdravě. On pořád vypadal jako dobře živené kotě, měl jemňoučkou trochu odstálou srst jako britky a tak vypadal pořád krásně. Hned mě napadlo, jak je možné, že má pořád tak pěkné bříško, bříško jsem prohmatala a viděla, že je zle, že tam má určitě vodu, že se jedná o FIP, proto jeho zdravotní stav je jako na houpačce, i když užívá antibiotika. Okamžitě jsem jela k paní doktorce, kde se prohlídkou zjistila žloutenka v očích a zduřelá varlata. V bříšku byla voda. Další šok a další konec malého kotěte, které přežilo ve voliéře skoro jako jediné panlekopenii a ještě k tomu byl broučínek tak dlouho kojený. Byl tak krásný a miloučký! Už nemůže běhat s ostatními koťaty, je to tak hrozné.
Maličký bílorezavý Jupík od rána nejí. Ihned veterina. Je izolovaný, dostal injekci na podporu trávení a antibiotika. Adoptovala ho kojící matka Shimla, dávám ji k němu do klece, aby od ní třeba pil mateřské mléko a zvedl si imunitu. Už nevím, co bych pro miminka moje vymyslela. Tak zase trnu strachy.
Je to tak deprimující, že se vůbec nikomu nedivím, když nebere do útulku koťata. Pořád jenom hrůza, i kdyby se člověk rozkrájel. Dle naší paní veterinářky v tom nejsem sama, je letos velké množství nemocných a uhynulých koťat. Probírám situaci s našema veterinářkama, co udělat lépe, jak to vyřešit, ale nikdo nemá žádné řešení, prostě to ustát. Jsem z toho opravdu zničená, snesla bych jim modré z nebe, jen aby byly všechny kočičky zdravé.
Takže z pěti sourozenců byli dva – Melmen a Darla. Nyní se mají k světu, lítají, vrní, baští. Kéž by to tak zůstalo!
Dneska jsme odváželi věci do charitativního krámečku na výstaviště do Holešovic, kde se Sluníčko bude účastnit veletrhu Kreativy hobby. Tímto děkuji Sluníčkovým dobrovolnicím za pomoc a podporu – Marušce, Terce, Janě, Andree….bez nich by Sluníčko nemohlo fungovat.
Děkuji úplně všem, kteří darovali své výrobky do našeho krámku a Vlaďce a Filipu Běhounkovi, od kterých dnes přišel balík s krásnými háčkovanými zvonečkami a hvězdičkami. Foto ještě dodáme.
Terinka dneska přijela z hospitalizace, konečně jí, doma snědla už dvě misky konzervy a údajně má i pevné hovínko. Třetí víčka však má stále, malinko však méně. Operovat by se mohla až za 14 dní, pokud bude zdráva. Tak alespoň jedna pozitivní zpráva. Zvláštní je, že si člověk dobře pamatuje to ošklivé, ale to bezstarostné nevnímá. Třeba to, že ostatní kočičky jsou v pořádku a řádí tu.
V neděli se zúčastní osm kočiček umísťovací výstavy v Modřanech, moc se tam těšíme.
Víťánek má skoro pořád Fantomovy bolesti. Už od úterka a trvá to i nyní. Jen se každou chvíli mění jejich intenzita. Někdy brečí hrozně a hodně nahlas, někdy jen trochu, ale brečí. Je to opravu na zbláznění.
Omlouvám se za pesimismus, který ze mě čiší a strašně moc bych si přála, aby byla všechna zvířátka na planetě šťastná a nemusela předčasně umírat.
Možná, že je tento článek pro naše příznivce příliš krutý, ale bohužel taková je nyní ve Sluníčku realita a já nechci a ani nebudu nic zamlčovat.
Rozhodla jsem se, že koupím germicidní lampu, která může být v místnosti, kde jsou živí tvorové. Možná není tak účinná, ale může pořád běžet.
Chtěla bych poděkovat mému manželovi Standovi za to, že vyčistil záchodky, když mi nebylo dobře a za to, že mě pomáhá okolo útulku a podporuje v těžkých chvílích a má ty naše tvorečky rád.
Děkuji Vám za přízeň, snad bude někdy lépe, Míla
Pár fotek z dnešního večera:
Žádné komentáře