Kočičí domov Sluníčko

Ve Sluníčku proběhlo natáčení do pořadu „Chcete mě“. Do nabídky koček bylo připraveno osm kočiček a dva náhradníci. Mezi kočičkami byla i Kačenka. Když na ní přišla řada, nemohli jsme Kačenku najít. Nechala jsme ji až naposled a po celou zbylou dobu natáčení jsme ji se Standou hledali, dokonce se na hledání udělala natáčecí pauza. Prohledali jsme každou skulinku a marně. Už mě tížilo u srdce, že se Kačenka nějaký záhadným způsobem ztratila a zbytek natáčení jsem si už neužila, „jak to vypadá, když útulek ztratí kočku?“a navíc ráno spala Kačka na mém polštáři, no záhada a ostuda. Místo Kačenky natáčela Fidorka, náhradnice. Celý den nic a navečer na mě Kačka kouká z pelíšku na skříni, kde jsme snad tisíckrát hledali. Chápete to? Buď je tu ráda nebo nechce být filmovou hvězdou.
Měla jsem něco říct o Sluníčku s čímž jsem nepočítala, samozřejmě mě v tu chvíli nenapadlo nic důležitého, blekotala jsem nesmysli a teď mě moc mrzí, jak jsem mohla apelovat na kastrace a říct, kolik kočiček jsme letos přijali a kolika našli nový domov. Škoda. Alespoň jsem řekla o chystané výstavě. Ach jo.

Včera se mimina Horalka, Tatranka, Gordon a Gucci přestěhovala do depozita k Janě do Vědomic. Broučkové byli sami ve sklepní místnosti, izolovaní, aby něco ošklivého nechytili a u Jany se budou těšit normálního rodinného života včetně přízně celé rodiny, malá Lucinka je bude opečovávat a fenka Penny olizovat. Budou se vším všudy připraveny do nového domova. Jsem za to celé rodině Salcmanových velmi vděčná, jsou moc fajn.

Velký dík patří i depozitu u Marušky a Milana Zimanzlových, kde jsou v rodinné péči další Sluníčková koťata a těší se zde zdraví a perfektní péče nejen Marušky a Milana, ale velký dík patří i jejich dceři Marušce, která studuje vysokou školu a učí se s mrňaty. Takže koťata odsud budou nejen zcela socializovaná, ale ještě i plná vědomostí a chytrá.

Odpoledne do Sluníčka přivezly dvě slečny tříměsíční mourovaté koťátko se zlomeninou stehenní kosti. Kotě nalezly za hřbitovní zdí v Roudnici n.L. A tak na zbytek dne začal pro mě maratón po veterinách. Věděla jsem, že pokud se jedná o zlomeninu, což bolestivý projev koťátka tomu nasvědčoval, nemohu váhat, neboť je nutné, aby případná, byť nákladná operace proběhla, co nejdříve. Okamžitě jsem jela na kliniku Live do Litoměřic, kde byla diagnostikována zlomenina pravé stehenní kosti nad kolínkem v růstové zóně a pro záchranu kotěte operace nezbytná. Kotě však naříkalo při každém sebemenším pohybu a tak bylo vyšetřeno a zrentgenováno úplně celé, jiné zranění se nenašlo, asi je hodně potlučené. Operaci však může provádět jen zkušený ortopéd a tím je MVDr. Vomáčka, který však odjel na dovolenou až do konce tohoto týdne. Dostala jsem od paní doktorky Štolcové nějaké typy na ortopedy s tím, že cena operace se pohybuje kolem 12ti tisíc korun. I přesto nedokáži kotěti nepomoci, kdo ví, co má za sebou a nemůže za to, že zůstalo venku bezprizorní, byť je zcela mazlivé a stal se mu tak závažný úraz. Jediné jiné řešení v tomto případě by bylo uspání a to bych ani já nepřežila, takže jdeme do toho. Vzali nás ochotně na veterině v Mělníku manželé Maradovi, kde pan doktor Marada provádí ortopedické operace a navíc to není tak daleko od nás. Kotě je kocourek, dostal rychlé jméno Erik, na Mělníku ho pan doktor znovu vyšetřil a má navíc ještě podezření na poranění kyčle u druhé nožičky, což by byly dvě vážné operace. Protože byl kocourek najedený, někdo ho než přišel k nám nakrmil, tak se operace může provést až ve středu ráno za předpokladu, že se zdravotní stav kocourka nezhorší. Pokud bude moci k operaci v tento čas dojít a nic se nepřidá, mohl by být kocourek zcela v pořádku. Ideální je operovat do 7mi hodin od úrazu a my nevíme, kdy k úrazu došlo, ale uvidíme až se v narkóze na kocourka pan doktor podívá. Eríčkovi držím palce.