Nejprve bych chtěla poděkovat paní Šedivé za zaslání dalších nádherných obrázků do charitativního krámku, moc nám pomáhají, děkujeme!
Včera ráno náš navždy opustila maličká Kristýnka. Tolik jsem věřila, že nemoc ustojíme, nepodařilo se. Kristýnce obývaly síly a celou noc jsem čekala na zázrak, zda se její stav nezlepší, bohužel její srdíčko dotlouklo. Tak krásné kotě! Pořád na ni myslím.
Sourozenci Kristýnky jsou zatím v pořádku, strašně se o ně bojím. Maruška je v depozitu střeží jako oko v hlavě.
Péťa původně plašší kocourek, se začíná osmělovat, nechá se už i pohladit a přestal se schovávat a prošmejdil už celý útulek.
Brácha Radeček už také vylezl z úkrytu na škrabadlo. Jediná Anežka se pořád straní ve voliéře. Chtěla jsem ji vzít dovnitř, ale nepodařilo se.
Honzíček se také nechá pochovat, uteče jen někdy.
Franta už kašle méně, dostal jiná antibiotika. Je tak sladký a je s ním veliká legrace.Užívá si volnosti a her. Právě ničí žaluzie. Když nebude už kašlat, všechno mu odpustím.
Patrik je hodně společenský a pomáhání s psaním zpráv, je to tak milé stvoření. Dneska jsme měli jednoho zájemce o větší kotě, ale bohužel nesmělo být černé. Chuděrky moje, jsou tak krásní a nikdo je kvůli černé barvě nechce. Černí panteři jsou přece tak krásné kočkovité šelmy a my máme pantery v malém, nechápu to. To nevadí, oni určitě někoho časem upoutají.
Včera byla ve Sluníčku naše Maruška, tak jako každý pátek a její bývalý svěřenec Toníček a malá Cleuška se na ní okamžitě vrhli, předli a mazlili, bylo to velmi dojemné. Ke mě chovají respekt, Marušku hned poznaly, je to prostě jejich máma. Ach jo, musejí jít však dále, nedá se nic dělat. Jsou to pro nás těžké okamžiky, když nás musí naše „vypiplané kočičí děti“ opustit. Musíme se zapřít, abychom pomohli dalším čekajícím venku.
Máňa niž třetí den nejedla, ani maso syrové či vařené, včera večer seděla u misky s vodou, nelíbilo se mi to. Sice už nezvracela, ale raději jsme jeli k veterináři. Nic zvlášního kromě rýmy, která se již léčila, na ní paní doktorka nenašla. Budeme proto pokračovat dále ve stejné léčbě.
Alois po úterním očkování pořád ležel a byl protivný, chápala jsem to. I druhý den jsem to dalo ještě pochopit, pak se mu začal zvedat žaludek, ale nic nevyzvrátil, nejedl. To jsem o něho již dostala strach. Včera večer se vrhl na jídlo, které vzápětí ihned vyzvrátil. Vypadalo to, jakoby měl něco v krku. Dávil se i na sucho. Dnes jsme vyrazili k veterináři, tam to bylo už trochu méně dramatické, zůstal však hospitalizovám, aby se zjistilo, proč má podrážděný hrtan. Těžce se mu i polykalo, v krku však nic vidět nebylo. Zítra budeme vědět více.
Jinak máme ve Sluníčku báječnou partu kočiček, miluje všechny a jsem šťastná, že tu jsou.
Přeji krásný večer a dobrou noc.
Žádné komentáře