Mám ohledně psaní zpráv hodně pomocníků a tak je už píši podruhé, poprvé, když už jsem je téměř měla, mi Sluníčkoví dobráci restartovali počítač. Máme hodně pubertálních kočičích kluků, kteří se třesou na počítač a chtějí mi dokázat, že ho ovládají lépe než já (jsou někdy na „zabití“). Možná se mi nepovedou napsat zprávy ani nyní, už mě zase okupují.
No a co se událo?
Včera jsme byli s Bětuškou na Vetcentru na zákroku, aby se zjistila příčina její hnisavé urputné rýmy. Paní veterinářka říkala, že to má uvnitř nosánku opravdu ošklivé, nosní přepážky hodně poničené, dutiny ji propláchla, vzal se výtěr a kus tkáně na rozbor. Bětuška kvůli zákroku nebrala od pátku antibiotika a hodně rychle se její stav zhoršoval. Musí se zjistit, jak ji alespoň trochu ulevit. Spravit poničené dutiny nepůjde. Výsledek rozborů bude asi za deset dní. Měla jeden zoubek špatný, tak jí byl při uspání vytržen a ostatní zoubky byly vyčištěny. Bětuška údajně je mladá kočička kolem tří let věku. Byla u veterináře tak úžasně hodná, před usnutím se mazlila s paní doktorkou a vrněla. Děkuji všem, kteří jste na zákrok Bětušky přispěli.
V úterý přijela Terezka s Maruškou a přivezly pro naše Sluníčka spoustu dárků za poukaz v hodnotě 10000,- Kč, který nám darovala Anička Valášková, strašně moc děkujeme. Děkujeme paní Tomanové, která dárky obstarala a též přispěla, Janě Michlanové, která dárky vybírala a vyzvedla.Sluníčkové kočičky tak dostaly nadstandartní konzervy, paštičky a kapsičky. A pelíšky s boudičkami jsou opravdu luxusní. Ještě jednou děkuji všem, kteří se na akci podíleli.
Sluníčkových pět mimin – Melmen – tmavý mourák, Márty – světlejší mourák, Alex – černý s bílými ponožkami a náprsenkou, Darla – stříbrnomourovatná kočička a Gia – mourovatá kočička s bílými ponožkami – se mají čile k světu. Konečně ustupuje průjem, Alex již hezky jí a nepolehává, jsou hravá a pořád papají. Nemohou se dojíst, mají veliká napapaná bříška. Z původní 200 gramů, váží mezi 400 až 500 gramů. Největší je pořád stříbrná Darla. Konečně mi s nimi ubývá práce, když sami jedí, už nejsou smradlaví a nedělají tak veliký nepořádek. Jsou úžasní, hrozně kontaktní, lezou mi po nohavicích na klín. Maminka se hodně bojí, je mi jí líto, ale je dobré, když je alespoň trochu kojí. Jen kojení chuděrkám nestačilo. Mám z nich radost.
Mrňavý Popelníček se má také čile k světu, lítá, hraje si, doráží na Moničku, je úžasný. Raději je pořád izolovaný obývacím pokoji.
Včera jsme absolvovali další várku očkování.
Pan školník ze školy v Libotenicích přivezl poslední dvě kočičky. Bílomourovatou roční Hamshu a mourovatou roční kočičku, která ještě nemá jméno. Obě kočičky již absolvovaly kastraci. Vypadají zdravě, obě jsou hodně mazlivé.
Koťátka od školy se mají také k světu a s nimi i koťata od domova důchodců. Rýma je pryč, oči zachráněny. Doufám, že jim zdraví vydrží. Jsou to úžasná koťátka.
Od školy máme dva černé kluky, kteří se jmenují Shmahel a Shmac a mourovatou holčičku Mashlu. Bílomourovatá maminka je Shimla.
Koťátka od domova důchodů se jmenují: moc hezký mourovatý kluk s bílými ponožkami a náprsenkou je Fridolín, mourovatý kluk Ferdinand a mourovatá holčička se zrzavými flíčky se jmenuje Frýda.
Přibyla nám dvě koťata z Lounek. Údajně je v neděli někdo hodil na dvůr pánovi, který je v Lounkách na chalupě a musel vrátit do Prahy, kde bydlí natrvalo. Budu doufat, že je to pravda. Koťata jsou zdravá a v dobré výživové kondici. Jedná se o nádhernou kouřovou kočičku a černého kocourka s bílýma ponožkama a bílou náprsenkou.
Je to asi dar, abychom „neusnuli na vavřínech“, když se podařilo v poslední době najít více hezkých domovů pro naše Sluníčka.
Velká koťat z krabice – Albertka, Arturka a Anetku jsem přendala do hlavní místnosti, aby v karanténní místnosti zůstala jen koťata. Moc se jim nechtělo, byla tam zvyklá, ale je tam málo prostoru. Navíc jsou krabicová koťata již plně naočkovaná a zdravá, mohou tedy mezi ostatní.
Trápí mě Zoro, který pro svou nesnášenlivost s kočkami musí být sám ve venkovní voliéře. Je mu tam smutno. Kéž by si ho už někdo adoptoval, je tak nádherný a mazlivý.
Ve venkovní voliéře nám zůstala Kasandra s Mimčem. Chtěla jsem je dár dovnitř, ale jsou oba zdraví a mohou spinkat v garsonkách. Oni si spolu hrají a spolu spinkají na škrabadle.
Víťánek mě pořád trápí, má záchvaty častěji a trvají i 24 hodin. Brečí tišeji než dříve, ale nevím, zda to není tím, že si chuděra na bolest zvyká nebo jestli jsou záchvaty trochu slabší, ach jo….
Tak snad je to vše a konečně mě Sluníčka nechala zpravodajství napsat, ale i přesto jsem měla minimálně dvakrát namále….
Žádné komentáře