Chci, a všichni moji blízcí kočičí Sluníčkoví spolupracovníci mají též tu vizi, pravdivně informovat své příznivce, i když zprávy nejsou vždy veselé. Budeme v tomto duchu pokračovat, mělo by se oficiálně vědět jaká je skutečná úmrtnost v útulcích!!! (Zkuste si vyhledat úmrtnost v útulcích v USA – téměř 80% – není tam potřeba počty upravovat z důvodu finančních příspěvků od příspěvků.)
Samozřejmě při téměř každodenním psaní zpráv mě vždycky psychicky ovlivní to bolestné a to co se daří mi přijde normální a neumím to řádně barvitě vyjádřit. Všechny příznivce zvu tímto k nám do Sluníčka na návštěvu kočiček, aby si každý mohl o nás udělat praktický úsudek.
A jak to bylo u nás dnes?
Terince dnes paní veterinářka vyndala stehy, nemá už žádné omezení, ba naopak, může nožičku hodně trénovat. Ničemu už tedy nebránilo, aby Terinka odjela do svého plánovaného domova Bydlí v rodině její zachránkyně Simony, která je prostě úžasná a budou Terince, nyní Angii, dělat společnost další tři kočičky a skvělé děti. Jsem za tento domov pro Terinku (Angii) moc vděčná. Děkuji Vám všem, kteří jste Terince pomáhali a drželi palce. Nová rodina Terinka přivezla ostatním Sluníčkům krásné nové deky do klecí a granulky Proplan, mockrát děkujeme!
Na veterině byl i Mireček, nožička ho přestává hodně bolet, neboť začal více skotačit a včera „provizorní botu“ dvakrát při hře ztratil. Musela jsem mu vytvořit novou, měla jsem ohromný strach, aby si přirůstající prstíčky zase nějak nepoškodil. Paní doktorka je s hojením nožička moc spokojená, vysadila Mirečkovi i antibiotika a za týden se jí opět ukážeme a nožička se převáže.
Mireček je tak úžasný kocourek, takový macatý, vrnivý, sladký, prostě takové miminko chovací.
Protože zdravotní stav Leničky se hodně zlepšil, už nemá problém být bez antibiotik, jen občas zakašle, tak jela Lenička na veterinu s námi, aby se zjistilo, zda i plíce jsou na tom lepší. Paní veterinářka říkala, že dle první návštěvy a rentgenu srdce a plic, měla být Lenička dávno mrtvá a opravdu vypadá výborně. Lenička se zakulatila, dobře jí. Rentgen ukázal trochu zlepšení, spíše „usazení“ anomálií po úraze, ale zdravá Lenička skutečně není a ani nebude. Objem plic je omezený a srdíčko zvětšené. Mohla by jít do nového domova, kde by měla klid, hodně hlazení, žádnou velkou námahu fyzickou a psychickou, žádné velké lítání. Prostě pohodového páníčka, který ji nebude peskovat a bude připraven, že se její stav může kdykoli zhoršit, bude častěji proto užívat antibiotika. Očkování bylo veterinářka zavrhnuto. Lenička je moc krásné černobílé kotě a není na ní nemoc téměř vůbec znát.
Shmahel i přes užívání antibiotik stále kašlal, byl zjištěn zánět na dolních dýchacích cestách, antibiotika mu byla změněna. Za týden bude překontrolován.
Na veterinu jela s námi ještě Maruška s koťaty z jejího depozita – Tonym, Cleou a Lili. Koťata krásně přibrala, mají už hezkou lesklou srst, ale bohužel se jim vrátila rýma a hnis v očích. Dostala vyšší dávku antibiotik. Maruška už Tonyho skoro úplně vymazlila, je fakt dobrá, koťata jsou krásná. Clea je zajímavá, ač je černá, má bílé prsty u zadních nožiček.
Abychom neusnuli na nižším počtu kočiček – 43, byla jsem ráno odchytit dvě vyhozené kočičky u nás v Dobříni. Objevily se údajně asi před 14ti dny v první ulici naší obce. Všimla si jich samozřejmě kočkomilka – hodná paní Honková, která už v naší obci zachránila spoustu kočiček. Původně myslela, že mají sousedi novou kočičku, později zjistila, že jsou to dvě úplně stejné kočičky. Byly vyhublé, hladové,vyděšené, plakaly, nešly chytit, jak se bály a tak se obrátila na nás. Domluvili jsme se, že je bude krmit, aby si zvykly na jedno místo, což se čtyři dny zpátky dařilo – aby ne, byly tak vyhládlé. Jedna kočička byla průbojnější a druhá chodila za ní. Pohled na ně byl srdcervoucí, neboť se jedna z nich snažila sníst i na zemi nalezený zmrzlý kousek chleba. Plašší kočička naříkala, schovávala se pod okap, chvílemi chodila ke kanálu, ze kterého šlo teplo. Mrzelo mě, že nemám foťák, aby si každý uvědomil, jak jsou vyhozené kočičky z bytu zoufalé. Bylo evidentní, že bydlely v bytě, venku si neuměly počínat, mají obě modré oči, béžové zbarvení s odznaky do červena. Jsou to dva kastrovaní kluci. Oba naštěstí vypadají zdravě, jeden kocourek má zánět v ouškách, svrab nemají, ve Sluníčku se pořádně nabaštili a konečně ohřáli. Jsou od šmíru, jak se schovávali pod auty. Už ztrácejí plachost a vyděšenost a zítra se budou už normálně mazlit až si pořádně odpočinou. Protože jsme s Terezkou usoudili, že jsou kocourci podobné Baliskému plemeni, jmenují se Balli – ten odvážnější a Nessi. Oba jsou hodně mladí.
Holky tříbarevky – Beátka a Aretka se pomalu také osmělují. To jsem moc ráda, neboť jsou opravdu nádherné.
Přijela k nám Lucka Zedníková s dětmi a kamarádkou Verunkou také s dětmi. Všichni pomazlili kočičky a uklidili. Mám tak bezvadné spojence, jsem tak šťastná, že jsou kolem mě. Lucka byla nadšená z Janičky, na kterou se dá konečně sáhnout. Jsem ráda, že jsem ji „vytáhla“ z té její garsonky, kde se pořád stranila.
Naší Terezce a její mamince Janě jsem vděčná, že vynakládají tolik energie na organizaci Sluníčkové výstavy. Stojí je to spoustu starostí a práce. Mám je ráda i s jejich babičkou a maminkou Maruškou, která pořád vyrábí tak krásné věci do krámku.
Pro Víťánka dneska přišly Bachovy kapky, tak jsem zvědavá. Děkuji za ně Pavlínce Vopelákové. Víťánek má záchvaty již několik dní, ale ne v kuse a slabé.
Děkuji, že nás čtete, Míla
Zpravodajství z 29.12.2014
Žádné komentáře