Lubošek dneska absolvoval vyšetření krve. Má selhávání ledvin, hodnoty jsou dost vysoké, hodnoty jaterních testů jsou také špatné a vysoké bílé krvinky, červené má v pořádku. Protože s takovým apetitem papá, zkusíme ještě ledvinovou dietu a uvidíme, jak se bude jeho stav vyvíjet. Příznivé je, že ošklivý vodnatý průjem se zahušťuje a že už tolik nepije. Myslím, že si užívá pelíšek a jídlo a že mu to, že je v kleci nevadí, zdá se, že naopak.
Víťa mě pořád dělá starosti. Dneska sice nebrečel bolestí, ale strašně málo jí a pořád spí. Stehy po operaci tlapičky má vyndané, všechno vypadá, jak má být, ale Víťa je smutný. Vzala jsem si ho k sobě do kuchyně, aby nemusel být v kleci a trochu pookřál a hlavně se nemusel bát ostatních koček, když je tak handicapový a on se šel hned schovat do reálu s konzervami a už celé hodiny nevylezl. Musela jsem ho vyndat a dala ho zpátky do jeho klece, kde má výhled do voliéry, ale nevyužívá ho a nevím proč.
Zuzanka potřebuje nutně domov nebo tady praskne a to doslova. Strašně rychle nabírá na váze a já ji nemohu nikam izolovat, kde by neměla častý přísun jídla, neboť ostatní kočičky jídlo potřebují. Je to tak skvělé, přítulné a tlusťoučké stvořeníčko a já nemohu pochopit, že ještě stále nenašla domov, kde by si mohla užívat tolik pro ni toužebného mazlení. Vzhledem k jejímu handicapu – vystřelenému očičku – by raději měla bydlet v bytě.
Koťata sleduji s každou přinešenou miskou jídla, zda přijdou všichni na jídlo a jsou tedy zdravá. Zatím ano, ale je ve mě každý den malá dušička, mám o ně hrozný strach.
Kevinek už běhá a hraje si, je tedy snad už nadobro venku z té ošklivé panleukopenie. Slzí mu ještě pořád očičko a má ještě trochu rýmu. To však už nic není a jemu to zjevně už vůbec nevadí. Je z něho zase ten mrňavý rošťáček, i když už ne tak kulaťoučký.
Dneska absolvoval svoje první očkování Emilek a s ním i Kamilka. Šimonek měl jet také, ale nepodařilo se mě ho chytit, vyděsila jsem ho a asi budu mít na nějaký čas útrum.
Lea, která se sama vypustila u nás, místo ve Štětí, si dnes užívala teploučka v pařníku. Jsem ráda, že o ní občas vím, že je v pořádku.
To po Rózince jako by se slehla zem. Pořád ji marně vyhlížím, nevím, kde je ji konec. Nemohu na ni nemyslet.
Přeji vše dobrou noc.
Žádné komentáře