Musím začít tou nejsmutnější zprávou jaká jen může být. Naší Kikince už dotlouklo srdíčko. Ukončili jsme její trápení, stále hubla, ležela, byla apatická, měla bílé sliznice a na nic jiného než sezení se zabořenou hlavičkou, neměla sílu, jedla jen malinko. Od té doby co přišla do Sluníčka se stále zhoršovala. Byla ji vyšetřena krev a paní veterinářka na ní nic neshledala, závěr byl, že ji mám dát čas. Nemohla jsem to však vydržet, když jsem se na ní dívala. Jak jsem avizovala již včera, musela jsem dneska jít s Kikinkou za naši paní veterinářku Adélkou, abychom našli příčinu.Dělalo se znovu vyšetření krve a ukázalo nizoučký počet červených a bílých krvinek, vše co se dá z krve vyšetřit bylo špatně. Poté se dělal test na Felv a Fiv a bohužel Felv vyšlo pozitivně. Byla to nádherná a hodňoučká kočička, stále jsem věřila, že nabere sílu, ale nebylo to možné. Je to první kočička, u které jsem se s touto nemocí setkala. Chuděrka, když k nám přišla, byla tak špinavá, co všechno si musela někde sama prožít.

Sluníčková Bětuška na mě ráno poprvé zamňoukala. Je stále čilejší, pohybuje se po kleci, používá záchůdek, jíst samozřejmě nemůže. Přece začíná pusinkou pohybovat, když mňouká. Přijde mi, že i otok pravé tváře je menší. Už věřím, že se uzdraví.

Šimonkovi dát antibiotika a nakapat do oušek je nadlidský úkol. Je hodně plachý. Až se uzdraví, bude vrácen do svého domova, není tady šťastný.

Fabiánek s Dudlínkem mi pomáhají s domácími pracemi, dnes jsme převlékali peřiny, lumpačí, lítají, jsou moc fajn.
Sněženka vrčí a napadá Julinku a Matyldu, nejraději by byla už sama v novém domově. Musí ještě počkat, než bude její nový páníček pan Jaroslav přestěhovaný. Když je sama, je to sladká holčička, která má ráda klid.

Dneska se nikomu ani moc nechtělo do voliéry, byla na lumpíky velká zima. Mám jen obavy, aby nebyla zima malých mrňatům, jsou přece jen venku, i když s jejich mamkou. Snad jim ta změna počasí neublíží. Chodím se na ně koukat, už mají otevřená očička, jen Adámek má jedno zavřené, snad to bude dobré. Nechci rodince do života moc zasahovat, maminka je u mrňat pořád, hezky se stará.

Sluníčková Magdička je pořádný mazel, je opravdu krásná a ještě tak milá. Je to ještě skoro kotě.

Inuška, Merlinek a Daneček nechtějí být je v kočičím pokoji, snaží se proběhnout do ostatních prostor, což se jim daří. Fabiánek a Dudlík takto probíhají stále.

Milánek bude potřebovat domov se zahrádkou, protože se pořád snaží dostat na zahrádku, venku je šťastný a doma hrozně mazlivý.

Přeji Vám všem krásný večer.
Míla