Tak tu byl Silvestr, den s velkým D a pro nás místo veselice trauma. Pedardy začaly lítat už odpoledne, navečer to bylo bez přestávek, asi než půjdou děti sousedů spát, aby si to užily a čekání na půlnoc, na největší „bordel“, bylo nekonečné. Ale už je to za námi. Kočky byly doma celkem v pohodě, ale co ty venkovní? Domů se podařilo nalákat jen pár a tak jsem trnula, zda ostatní ještě někdy uvidím. Nejhůře to snášela naše psí Barunka. Chodila od dveří ke dveřím, škrábala na dveře další místnosti, myslela si chudinka, že uvnitř petardy slyšet nebudou, když zjistila, že i tam je to nebezpečí stejné, chtěla zase zpátky a poté zase jinam……bylo to moc smutné, jak byla vyděšená.

Děkujeme všem, kteří Sluníčkové kočičky v letošním roce finančně podpořili a všem, kteří zaslali dárky kočičkám v podobě jídla či jiných potřeb.

Protože nám vyšly vstříc v době potřeby i jiné útulky, přijali jsme dvě kočičky na oplátku, aby jim mohla být vyléčena stále se v kolektivu opakující rýma a oční zánět, neboť máme volné prostory k jejich úplné izolaci . My jsme zase sháněli rezavé kotě pro naši příznivkyni, která už má jednu Sluníčkovou kočičku. Jedná se to tedy o rezavou holčičku a aby nebyla v izolaci sama, přijel s ní ještě dlouhosrstý bílomourovatý kocourek, který má stejný zdravotní problém.

Kluci Bali a Nés zatím nic moc. Oba se bojí ruky jako čert kříže. Přitom, když se přiblížím a neotevřu klec, začne Bali nahlas vrnět a vyvalovat se ze strany na stranu. Jakmile pomalu otevírám klec a chci na něho sáhnout, prchá na druhou stranu a je po předení. Nésik neuteče, hlazení strpí, ale má přitom stažený úplně každý kousek tělíčka. Kluci však baští jako o závod. Je potřeba, aby se trochu zakulatili, z hlazení po jejich zádech nemám ani já dobrý pocit, když přejíždím tu jejich hubenou páteř.

Mourák od sociálních bytů pořád kašle, i když má jiná antibiotika. Bude mít zřejmě dýchací cesty trvale poškozeny a nebude se moci vrátit do původní lokality. Dle paní krmičky byl jeden čas kost a kůže, strašně chrčel, myslela si, že umře. Celé dny sedával na trávě, i když pršelo, býval celý promočený. Vyprovázel ji vždycky k domovním dveřím. U nás je pořád vyděšený, nenechá na sebe sáhnout. Ale tak krásně se zakulacuje a vylízává z toho neblahého života.

Za to Karkulka z Litoměřického náměstí od Pizzerie je snad křížená s tygrem. Přivezli ji v tašce, byla klidná, nikomu neubližovala. V kleci a v cizím prostředí je tak nešťastná, nemohu se k ní přiblížit, už dopředu se brání sekáním a vrčením, vůbec nejí. Tak opravdu nevím, co s ní? Nenašel by se někdo, kdo by ji mohl poskytnout domov u svého domu s nějakým zázemím? Je to krásná, mourovatá a na holku ohromná kočka, vypadá celkově zdravě s nádhernýma velikýma očima.

Mirečkovi padají obvazy z nožičky a to i když mu to převázala paní veterinářka. Už mu nevydrží na nožičce ani dvě hodiny. Zlomené prstíky ho však na dotyk hodně bolí. Nožičku má proto nezavázanou a já trnu, aby si s ní něco neudělal, když se mu do teď tak hezky hojila. Míra je víc a víc spokojenější a hravější. Je to tak nádherné kulaťoučké kotě s úžasnou klidnou a mazlivou povahou.

Krásný a šťastný nový rok Vám všem přejí všichni Sluníčkovci.