Hodně časně ráno mě vzbudil telefon mého syna, který našel mladé černé morčátko. Přijel z noční směny, šel vyvenčit Atinku – moje štěněčí „vnučka“ a spolu našly tohle nadělení. Atinka byla nadšená, že našla zvířátko a konečně si bude mít s kým hrát, je to neuvěřitelně kamarádská psí slečna. Morče bylo hodně vyděšené a chvíli trvalo než se ho podařilo chytit. Sämozřejmě putovalo do útulku, Atinka je příliš velká na hrátky s morčátkem. Takže další přírůstek do útulku. Je to kluk, je zhruba šest týdnů starý a jmenuje se Borisek.

Po té ráno zvracela Agátka a Káča z Moravy, které byly přemístěny do velké místnosti. Dostala jsem strach a raději je vrátila k ostatním Moravandám do sklepní místnosti. Od té doby žádné zvracení nebylo.

Toníček občas nejí a já ho musím pořád pozorovat. Zrovna dneska dopoledne byl zase takový bez nálady. Odpoledne už jedl a hrál si. Je to děsné, bojím se o něho.

Siginka si už běhá do bytě, nebere žádné léky a začala si dávat pozor, abych ji náhodou nelapila. Přitom tak hezky v náručí vrněla. Jak však má příležitost, vrací se k bojácnosti. To je nevýhoda většího prostoru pro kočičky, sice mají rozeběh, schovky, ale hrajeme na honičku, když je čas na chování či třeba na kontrolu bříška po operaci. Bohužel se dělá Sigince zase boule. Budeme muset po svátkách na vyndání tekutiny.

Černá dlouhosrstá Karlička z depozita u Marušky byla v zadní malé místnosti s koťaty, koukala však oknem toužebně do velké místnosti a mňoukala na mě, kdy mě viděla. Nevydržela jsem a vzala ji do bytu. Tam se cítí myslím spokojeně.

Máme dalšího maroda a to je Terezka. Už včera měla přes očička třetí víčka, byla odčervena a odblešena. Dneska ráno ještě jedla maso a odpoledne se mi už nezdála, ani nechtěla ven a kapal z ní průjem a o půlnoční maso nestála. Vypadá to, že první den v novém roce budeme trávit na veterině. Jen doufám, že to nebude nic vážného. Už těch interních nemocí je v posledních dnech nějak moc.

Poslední den v roce jsem chtěla, aby si Sluníčka užila dobrého jídla. Měly kapsičky a maso. O půlnoci dostali syrové maso a vařená kolena. Bylo ho tolik, aby vyšlo na všechny a mohly si vybrat dle chuti. Jen nepřišla Matylda a Leonka, přitom holky vždycky na jídl přiběhnou, bývají ve voliéře nebo ve sklepě. Jenže o půlnoci tu snad od všech sousedů lítaly a bouchaly petardy a ohňostroje, tak doufám, že se s holkama ještě shledám. Čekala jsem až bude doboucháno a ¨pak jsem jim maso teprve nesla, ale nikde ani kočičího živáčka. Matyldu se snažím nalákat domů koupalnou, koukává tam na nás za skleněnými dveřmi, má o nás zájem, ale domů se bojí. Po třech letech se začala o mě otírat, když nesu jídlo a někdy se mi podaří ji i pohladit. Leonka ta je pořád úplně plachá.

V novém roce Vám všem přejeme hodně štěstí a pohody, ať se Vám daří tak, aby jste se cítili spokojeni.