Kočička Sára od Labe hezky dlabe a legračně na mě syčí. Je nesvá, není určitě zvyklá na velké množství kočiček ve svém okolí, zatím na ně kouká z klece. Vypadá zdravě, vyvaluje se hezky v teploučku.

Kocourkovi Bročkovi se rána na hlavičce zaceluje. Dneska jsem ho chtěla vyfotit a hned mi uštědřil sekanec a to pěkně hluboký, abych si pamatovala, že se nemám přibližovat.

Protože jsem částečně stáhla koťata z voliér, nemusí být od sebe izolovaná, nastal pro mě chaos, kdo je kdo. Osm černých téměř stejně starých koťat, některých bojavých a čtyři mourovatá. Úplně jsem zpanikařila, měla jsem dojem, že nevím, kde mám Svijanku a Sapinku, které jsou plašánkovité. Pořád dokola jsem je počítala, prohlížela a jedna mi chyběla, nevěděla jsem která. Na Svijanku jsem koukala, ale přišla mi nějak méně divoká. Už jsem měla hysterickou bolest u srdce, že koťata nedám nikdy dohromady. Nakonec přijela Maruška a koťata jsou v pořádku, jsou všechna a víme, kdo je kdo. Je jich prostě moc, obzvlášť je to těžké s identifikací, když jsou pohromadě.

Mrňavá koťata v prvním pořád chtějí mlíčko z lahvičky s dudlíkem. Jsou jako pirani, odstrkují se navzájem drápy, jsou to takový maličtí sobečkové, kteří neznají bratra. Ruce mám samý zásek, drápky mají jako jehličky. Jedí už dlouho sami, je jich už šest týdnů, dneska dostaly mlíčko do misky. Vůbec se jim to nelíbilo, ingnorovaly misku s mlékem a sápaly se po mě. Nevydržela jsem to a navečer dostaly zase svou oblíbenou dávku z dudlíku a lahvičky. Koťátka mladší, když přijdou do Sluníčka a sami jedí, z lahve nekrmíme a tyhle ručně krmené téměř od narození, budou pít z lahve snad ještě v roce. Chtěla jsem si ušetřit práci, nepovedlo se, spíš jsem nevydržela, neměly mrňata přece maminku.

Přijali jsem dvě koťátka z lokality Dobříň od zahrádek u pískovny. Informovala jsem o tom již na fb níže. Je tam ještě dalších 14 koček, které jsou plaché a musíme je vykastrovat. I přes přeplněný útulek jsem je přijala, když už je majitel jedné ze zahrádek odchytil a jsou to mrňata, ze kterých budou ještě mazlíčci. Kočičky jsou tam daleko od stavení, bývají tam hony, je tam hlavní silnice, kde se jezdí rychle, nemají moc velkou šanci na dlouhý život, takže nechat tam koťata mi bylo líto. Je tam ještě minimálně jedno malé kotě.
Protože zase začíná fungovat depozitum u Marušky, mrňata – dva kluci (mramorovaný a rezavý) putovali právě tam.

Kocourek Smouki pořád strašně zlobí. Šikanuje ostatní dospělé kočičky, hlavně Brundibára a Julinku. Usurpuje mě, je úplně všude, proběhne mi pod nohama, nestíhám to vůbec zastavit, všechno shazuje, někdy schválně, někdy svojí nešikovností. Příští měsíc už by mohl hledat nový domov. Kdo by chtěl velice kontaktního a pracovitého kocourka, ať už o adopci Smoukiho uvažuje.

Rezavá kočička Chanelka je strašně upovídaná, mazlivá a nemusí mít žádné kočičí kamarády. Kdo by chtěl jenom jedno kotě, které by bylo jako solitér spokojené, je to právě Chanelka. Rezavá kočička je ještě k tomu raritou.

Udělali jsme událost, abychom mohli kvalitně i nadále pečovat o Sluníčkové svěřence a mohli vykastrovat další objevené oblasti vyhozených a namnožených kočiček, nesmí se dále množit a jejich koťata živořit!
Prosím o nasdílejí události, prosím o oslovení známých i neznámých, zda by třeba zavedli trvalý příkaz alespoň na 100,- Kč. Každá pravidelná platba je velikým přínosem. Děkuji Vám.

Míla