e čtvrtek v noci nás opustila milovaná Sluníčková Jessie. Je mi to tak líto, věřila jsem, že bude v pořádku. Bylo to takové moje zlatíčko. Piplání takhle mrňavých koťat je opravdu psychicky náročné. Je toho špatného už nějak moc. Žádostí o přijetí koťat je pořád strašně hodně, je to letos nekonečné, nemůžeme všechny přijmout, je to hrozné. Kdy už lidi dostanou rozum a začne jim záležet na osudu bezbraných tvorečků?
Včera odjela do nového domova Milenka. Budu mít pohádkový domov u Pavly Strnadové a u kočičky Sofinky, která byla také Sluníčková. Pavla vyrobila do našeho charitativního krámku další náušnice „vážky“ a přivezla věci do aukce. Mockrát jí za úžasnou pomoc děkujeme!
Děkuji také Běhounkovým od Kamilky za zaslání věciček do štěstíček.
Kotě Sárinka se mi stále nelíbí. Jí málo, je taková „bez života“, jinak není na ní nic špatného vidět, průjem nemá, užívá léky, moc se o ní bojím. Pojedem znova k veterináři.
Maličká Andrejka mi také vyděsila, zvracela a odmítala jídlo. Jen doufám, že je to změnou značky kotětího mlíčka, protože nám došel Royal Canin, nahradila jsem ho jinou značkou, také osvědčenou. Nyní má už zase to „svoje“, ale přesto o něj nestojí. Dostává konzervičku, heřmánkový čaj, ale pořád nejí s takovým apetitem jako dříve. Zkoušela jíst i z misky kondenzované mlíčko a vypadalo to, že jí chutná. Celá se v něm vymáchala.
Maličký popelníček už jí sám, snědl kotětí konzervu a má k dispozici mlíčko. Snažím se ho dokrmit raději i ručně. Už sám používá kočičí písek. Je jen o pár gramů těžší než Andrejka, ale asi tak o týden starší. Jsou s Andrejkou v obývacím pokoji, kam kočky „nesmí“, je to Standův pokoj, ale nebylo jiné východisko. Mám o ně strach a je potřeba, aby byly izolovaní a dodržujeme přísnou hygienu rukou a šatstva. Prostě je to mimořádná situace a tu Standa naštěstí chápe. Mimina jsem nemohla nechat na ulici. Koťata jsou téměř nevyfotitelní, pořád sebou melou.
Větší mimina – Blanička, Monička, Jasněnka a Kordulka, která obývají kuchyň, jídelnu, chodbu a ložnici, dostaly koulodráhu a velmi je zajímá, je to moc fajn hračka. Je to tak úžasné je pozorovat, jsou fakt „inteligentní“. Jsem moc ráda, že jsou holky zdravé. Je důležité je různě oddělovat po místnostech podle věku, koťata nemají ještě vytvořený takový imunitní systém, zvláště, když nejsou už kojená,aby ustála ve veliké skupině koček.
Naštěstí i v hlavní místnosti, kde jsou půlroční koťata a dospěláci, nejsou žádní nemocní a kýchající, hned se mi lépe žije. Před chvílí mi však moc zamrzelo, že Mramorek napadl Bukiho a tekla mu z nosánku krev. O Mramorkovi jsem si tedy nemyslela, že bude takový „zlý“, ještě se to nestalo, dosud byl absolutně nekonfliktní. Vydal se do voliéry, kam moc „gaučák“ nechodí a potkal Bukínka. Bukínek je takové trdlo, nechal si to líbit, je to opravdu neškodné trdýlko, tak ráda bych ho pomazlila.
V karanténě jsou už všechny čičiny zdravé, nechci je však pouštět do hlavní místnosti, aby změnou neonemocněly. Zítra jedeme na umísťovací výstavu a uvidíme, kolik kočiček se umístí a teprve potom budeme přesouvat. Přece jen karanténní místnost a výběh je malý a je tam sedm kočiček. Heřmánek tolik baští a krásně zase nabývá na váze a závistivě kouká přes dveře do hlavní místnosti, pořád by se jen mazlil. Musí ještě vydržet, nechci ohrozit jeho zdraví.
Mimina Mimčo a Korálek jsou naštěstí stále v pořádku, blbnou, hezky jedí a rýma Mimča je už konečně pryč.
K dnešnímu dni Sluníčko evideje 56 kočiček včetně depozit.
Zítra se účastníme umísťovací výstavy v Kongrsovém centru v Praze, přijďte nás podpořit!
Přeji krásný den, Míla
Žádné komentáře