Jeníček se hlásí z nového domova

posílám pozdrav do Sluníčka, už skoro 3 měsíce jsme se neozvala s Jeníčkem a jeho lotrovinami 🙂

Dnes 15.11.2015 slavíme 1.rok Jendova života… sice nevíme, kdy přesně se narodil, ale prý v polovině listopadu, tak jsme to přisoudili na 15. den v měsíci 🙂

Poslední dobou se mi zdá, že už je trochu klidnější a moc nezlobí, ovšem když má své „chvilky“, tak na sebe umí pěkně upozornit 😀
Nejraději prohání pytlík s kozlíkem, to je tak vděčná hračka, že nekupuji jiné…šanta kočičí nás prostě nenadchla. Pak také miluje prachovku, to se z uklízení stává běh na dlouhou trať, neboť z běžných 15 -ti minut ometání prachu v celém bytě, se to protáhne na půl hodinu a více…prostě si panička v tu chvíli, správně hraje.

Jinak to, že terorizuje ostatní spolubydlící, to ani nemusím říkat… kočky před ním utíkají, jakmile se na ně jen podívá 😀 Včera mi třeba okousal pažitku, kterou následně hned vyzvracel a dělal, že o ničem neví 😀 Také se naučil šplhat po kleci s morčaty a vytahovává jim seno, nať od mrkve a prostě všechno, na co dosáhne. Pak to vesele roztahá po bytě a běda, jak mu to chci uklidit…to mňouká tak nahlas, že si musím jen domyslet, co to asi znamená 😀 Pak odchází trucovat na chodbu…

Vlastně poslední dobou je hodně ukecaný…nejdřív jsme si myslela, že se nudí a upozorňuje na sebe, ale teď už si říkám, že se potřebuje vykecat o tom, co dnes dělal a ještě musí stihnout udělat, než půjde spát a je klid. Možná mu vadí to, že teď více zavíráme všechny dveře, když se ochladilo a musí chodit průlezem pro kočky. Raději si sedne ke dveřím a mňouká tak dlouho, dokud mu někdo neotevře 😀 Je mazaný.

Každou noc spinká se mnou, máme spolu obrovský polštář, ale Jenda se uvelebí pokaždé uprostřed a na mě zbude buď pravá nebo levá strana, prý si můžu vybrat 🙂 Ranní budíčky také dovedl k dokonalosti…už to není jen jemné pusinkování, teď už je to olizování a když ani to nezabere, tak mě kouše a štípe předními zoubky (i tesáky)…a věřte mi, to zabírá dokonale 😀 a jde se na snídani…

Jeníček je opravdu kocour do nepohody, když nespí, tak ho mám neustále pod nohama… u všeho musí asistovat a mít přehled. Miluji černé kočky a 5. prosince to bude rok, co mi jeden černý kocourek změnil názor na tyto úžasné tvorečky. Byl to právě Toníček, kterého mi přinesl přítel domů…. ze začátku vypadal v pohodě, také si ho ještě ten den zamluvila jedna paní, ale druhý den už nám bylo jasné, že to tak v pohodě nebude. Měl masivní začervení a špatně se mu dýchalo… 4 týdny trvalo, než mohl do nového domova. Bylo těžké ho svěřit někomu jinému, tak moc jsme si na něj zvykla, ale věřím, že je se svou paničkou šťastný a ona ho miluje, jako svoje další miminko 🙂 Děkuji Toníčku… díky tobě mám svého Jeníčka, bez kterého si nedokážu představit svůj obyčejný den, protože s ním je to prostě den neobyčejný :3

Proto děkuji i Vám paní Mílo, že mám Jeníčka, je to sice rošťák, ale umí být tak moc milující a mazlivý, že to po fotkách nebo videem poslat nejde. Snad vás toto delší psaní moc neunavilo, ale v kratší verzi by to nebylo ono 🙂

Děkuji za přečtení Iva a Jeňulka.