Mila pani Milo,
kdyz vidim tu hojnost kocicich pozdravu z novych domovu, tak abych nebyli uplne posledni…:) Konecne se mi podarilo zachytit nase dva nejmladsi cleny rodiny Tobika i Otika dohromady, kdy se Otik sam uvelebil na muj krmici taburet pred zidlicku s nasim synem. Pridavam jeste par samostatnych Otikovych fotografii.. Oticek je u nas spokojeny a my s nim, je neskutecne mazlivy a hodny. Peclive dodrzuje svoji siestu, kdy si zaleze do skrine a jako by si na dvere dal „nerusit“, v tu chvili absolutne na nic nereaguje..To se mi docela vymstilo asi treti den u nas, kdy najdnou Otik „nebyl“. Prohledledala jsem cely dum, byla jsem zoufala, volala a volala (od zacatku pobytu u nas reagoval a pribehl), ze zoufalstvi jsem vybehla i na ulici, nikde nebyl k nalezeni. Pak me jako posledni probehla hlavou myslenka jeste nakouknout do satni skrine a samozrejme- Otik si tam spokojene chrnel…Ta fotka neni moc kvalitni, ale pridavam pro ilustraci 🙂 Jinak samozrejme se mi casto stava ze na syna volam Otiku a obracene, obcas dokonce, kdyz se kocour dozaduje jidla tak ze mne vypadne „Otiku, mama ti da papat“ a podobne, holt materska 🙂
Jinak jsem moc rada, ze svuj domov nasla i Otikova „sestricka“ Julca, to me moc potesilo a pak samozrejme kolik Vasich sverencu naslo domov na vystave v botanicke je uzasne!
Mejte se zatim moc krasne,
zdravime z Brandyska!
K+T+O
Žádné komentáře