Kala zdraví z domova

V neděli u nás byla nějaká kuchařská soutěž. Ona furt lítala v kuchyni a On tam byl pořád s ní. Prý pomáhal. Když chci já pomáhat u lednice, ve dřezu nebo na stole, tak se to s takovým nadšením nepotkává. Můj byt byl plný lidí, tak jsem se raději schovala ve vaně. Moje oblíbené místo. Jenže tam pořád někdo leze. Hlavně po ránu. Je fakt práce se tam dostat. Potom, co všechno snědli, všichni odešli a já si mohla konečně odpočinout, když už jsem nemohla v průběhu večera ochutnávat, což bylo fakt dost nespravedlivý.

Hrozně ráda se po svých dvounožcích válím. Často natáhnu všechny čtyři nohy a rozvalím se na zádech. Dokud na nich ležím, ani se nehnou. Asi mají strach, abych si to nebrala osobně, kdyby mě třeba vzali a položili vedle. Osobně si to ovšem beru v každém případě. Myslím, že dokud na nich ležím, tak by měli prostě počkat, až mě to přestane bavit.

A taky miluju pribináček. Jenže oni si ho dost často syslí pro sebe. Mimochodem, sysly jsem nikdy neviděla, ale tuším, že tuhle lakomou zvěř stejně nemám ráda. Občas dostanu malou lžičku. Posledně jsem se tak strašně těšila, že jsem chňapla po lžičce packou. Plácla jsem přímo do pribináčku a ten se rozprskl všude kolem. To byla sranda! Jí se to asi moc nezdálo. Popadla mě a strčila do umyvadla pod tekoucí vodu. To byl teda vopruz! Jako já jsem ve vaně i v umyvadle fakt ráda, ale ten pribiňák bych si klidně olízala. Taková škoda!

Po večerech si všechno vynahrazuju. V žádném případě nesmí být nuda. Když hrozí nuda, začnu drápat na různých místech, hlavně na těch, kde drápat nesmím. Jinak by to přece nemělo smysl, že jo. Pak se hádáme. Je to děsně zábavný. Těžce se mnou mlátí puberta a tak mektám o sto šest. A hlavně jsem tak stále středem pozornosti! Když mě to přestane bavit, jdu si lehnout na novou dřevěnou rozhlednu u okna. Dostala jsem ji za odměnu, že jsem si hezky popovídala s paní veterinářkou, nebo spíš dělala pokusnýho králíka. Je celá moje. Rozhodně si ji zasloužím. Pochopitelně jsem nejdřív dělala, že nemám zájem. I když jsem měla – a velký! Nahoře na rozhledně mám růžovou deku, uvnitř rozhledny ještě jednu poličku na ležení, kde se můžu schovat, a úplně dole krabici s hračkami.

V noci se chodím přitulit, ale hlavně se hrozně těším, až zase bude ráno!