Nebo spíš Oskárek, Šmoldas, Hugo a co já vím, jak mi ještě moji dvounožci říkají (jsou nerozhodní v tom, které jméno mi nejvíc sluší). Zatím mám hodně práce prozkoumat všechna zákoutí nového domova. Jen nerozumím tomu, proč moji dvounožci nemají pochopeni pro:
- kontrolu čistoty kuchyňské linky
- kontrolu kvality polévky na kamnech
- můj talent na bubnování (do dveří) a zpěv (od půlnoci do rána)
- ovládání počítače (tanec tlapek po klavesnici)
- moje vytříbené chuťové buňky pro lidské jídlo
- pohrdání původní kočičí smečkou
- chůzi po čemkoliv, co není na chůzi uzpůsobeno
- mou hru s čímkoliv, co najdu v misce na stole
- mé okouzlení krásou květin
- každodenní čištění žaludku po svačině s kočičí trávou…
Ale i tak se snaží dvounožci i kočičí (ne)přátele se mnou sžít (a myslí si, že budu jako nějaký hloupý pes, co poslouchá na slovo a nedělá to, co se mu zakáže ;-))
Už si musím jít odpočinout po náročné celodenní práci do postele k dvounožcům (a pro změnu nechápu zase já, proč se páníček musí tak moc roztahovat v posteli) a zase se někdy ozvu. Ocásek (…a spol. )
Žádné komentáře