Aktuality
Zpravodajství z 1. a 2. 4. 2016 Malá Enyauška je trošku lepší. Nemůže se dojíst. Dlabe čtyři až Pět kapsiček denně. Užívá antibiotika, kapky do očiček, má zánět dolních i horních cest dýchacích. Doufám, že nebude mít následky. Je sladká, pořád by se jen mazlila. Dnes jsme přijali bíločerněmramorovanou asi sedmiměsíční kočičku z Jinonic. Žila sama v opuštěné zahradě a jedna moc hodná a milá mladá paní ji krmila. Kočička je v dobrém zdravotním stavu, je mazlivá a protože má legrační knírek, dostala jméno Knírka. Toníček má záchvat. Už včera se byl takový zpomalený a dnes chuděra slintá, chodí se opírat k ostatním nebo ke mně. Zřejmě hledá jistotu, možná cítí strach, nevím. Nejí,nespí, polehává a má zrychlený tep. Tento stav má opět po týdnu. Jsem zvědavá, jakou bude mít diagnózu, v úterýe se to doufám dozvíme na magnetické rezonanci. Ostatní kočičky ho v době záchvatu opečovávaní, Siginka se s ním mazlí a Princ ho myje, je to dojemné. Kočička Dášenka je pořád taková lekavá. Když ji však vezmu na klín, rozplácne se na mě a vrní. Je to také kus kočky. Stále tady nevypadá šťastně. Ještě je v léčbě, rýma je už dobrá, ale zánět v ouškách není vyléčený. Vilímek stále prská ošklivou nudlu, rýma mu zůstane chronickou. A je to takový krásný kocourek. Stále užívá dvoje antibiotika, která mu dle kultivace mají pomoci, ale nepomáhají. To, že má rýmu mu však vůbec nebrání v tom, aby zlobil. Hodně se pere, nejvíce morduje sestřičku Jarmilku, Idušku a holky vůbec. Bojí se ho, lítají chlupy, neřekla bych, že takhle mladý kocourek bude tak dominantní. Není to ještě sni žádný vazoun, ale mydlí ostatní jako by byl maxi kocour. Bucíček je takový krásný a docela i větší kocour a všichni mlaďoši si na něho dovolují a on si to trubka jeden nechá líbit a radši sklopí ...
Čtěte zdeMilí kamarádi, přátelé kočičího národa, Rozhodl jsem se ozvat všem kamarádům ze Sluníčka, protože právě Sluníčko to bylo, odkud se moje nová panča dozvěděla o tom, že JSEM k mání. Jsem exotická kočka, která po celý svůj život měla přesně to, co míti měla. To znamená vlastní paničku s měkoučkým klínem, vlastní byteček, vlastní záchod a prostě jsem byl ten šťastnej kocour, který žil život právě takový, jak se na správnou kočku hodí. Ven jsem nechodil, protože mě to vůbec nelákalo, rousat si někde ve studené trávě svůj bohatý kožíšek. Nejraději jsem se povaloval se svou pančou na křesle a sledovali jsme seriály české i německé, komisaři Rexovi jsme pomohli vyřešit opravdu hodně případů, doktorům z Růžovky jsem byl připraven kdykoliv poradit se správnou diagnózou, Big Ben se na nás pravidelně obracel každé odpoledne. Tolik jsem svou panču miloval. Našich společně provrněných hodin bylo nepočítaně. Tolik milovala i ona mě. U telky mi pročesávala kožíšek a broukala sladká slovíčka. Spolu jsme vyřešili mnoho záhad a vyluštili tisíce křížovek. Nikdo si na nás nepřišel. Všechno jsme spolu znali a všemu jsme spolu vynikajícně rozuměli. Nebyla žádná otázka, na kterou bychom neznali odpověď. Prodiskutovali jsme každičký večer. Někdy mi moje panča četla pohádky pro děti a detektivky od Agáty Christie a Dicka Francise. Já měl zavřené oči, ocital jsem se tu v ponurém Londýně na stopě nebezpečného individua, tu na koňském závodišti, kde záhadně umřel žokej. A vždycky jsem věděl kdo je vrah dřív, než panička. Každý by si řekl, že mé dedukční schopnosti mi napomohou v budoucím nelehkém čase, ale ani ve snu by mě nenapadlo, čím si budu muset projít. Jednoho pošmourného dne moje panička nevstala z postele jako každé ráno, nenasypala mi granulky, neprobudilo mě obvyklé zašustění kapsičky. Probudilo mě tíživé ticho. Má panička ležela v posteli a byla divně bílá ...
Čtěte zde
Držím si lahvičku, aby mi jí teta nevzala...
Mám plné bříško, tak jdu spinkat.
S mojí obranářkou.
Čtěte zde
