V sobotu jsme s Michalem sháněli, kam by se mohlo přemístit krmné místo kočiček z Dušník, aby nikomu nevadily, nebyly na očích a měly klid a zázemí, hlavně v blízkosti jejich rajónu. Zkoušeli jsme to vyjednat v prostorách již nefunkčního statku v blízkosti nynějšího krmného místa, ale nevyšlo to. Řešení hledáme intenzívně dál spolu se zástupci obce, kterým celá kočičí situace není lhostejná a musí se vyřešit ke spokojenosti všech zúčastněných, proto je to velice těžké. Tak moc mě to „straší“ v hlavě, že si dokonce pohrávám s myšlenkou koupit statek na odlehlém místě nebo na okraji vsi, kde by mohly v klidu žít plaché kočky, které není kam vrátit. Kočičky jsou ve Sluníčku pořád ve střehu, špatně jedí a nejsou šťastné. Kocourka Jantárka a Homerka a kočičku Pepřenku Michal v neděli přemístil ze sklepní místnosti do malé místnosti, kde mají výhled ven velikými okny, jsou více v blízkosti lidí a mohou používat dvířka do voliéry. V místnosti již byla přestěhovaná i chlupatá kočička Simonka, která nevzala ještě kousek jídla do pusinky od té doby, co je tady. Simonce jsem otevřela klec, záhy vylezla a jako první okamžitě přišla na to, jak se otevírají dvířka pro kočky a už seděla na trámu ve voliéře. Je to moc chytrá holka. Před chviličkou jsem ji zahlédla zpátky v místnosti, což mě hodně překvapilo, ale zahlédla i ona mě přes skleněné dveře a v tu ránu změnila směr zpátky do voliéry, je to „trubka“. Taková přenádherná kočička, velmi podobná norské lesní kočce a je to taková bojavka. Kocourek Jantárek a Homerek zůstali v malé místnosti, jeden ležel na parapetu okna a druhý nahoře na kleci. Přes noc pochopili též systém dvířek a už jsou ve voliéře i se Simonkou. Jediná Pepřenka je pořád v kleci, protože absolvovala v sobotu kastraci. Dneska je na ...
Čtěte zde
Čtěte zde
