Aktuality
Vážení přátelé našich Sluníček, ač to činíme neradi, musíme Vás poprosit o pomoc. Současná situace je nejhorší za celou dobu, co Sluníčko funguje. Máme téměř o třetinu více kočiček, než je kapacita útulku a z toho převážná část koťátek a dorostenců z jara. Při tom množství jsou neustále mezi nimi putující virózy, které je potřeba léčit. K tomu všechna očkování koťat a běžná veterina mezi dospělými, odčervování, čipování, kvalitní krmení, které je také potřeba, aby byly zdravé a neztrácely imunitu. Také skončil kastrační program od Nekupuj, Adoptuj, ale chceme aspoń soc. slabým občanům pomoci s kastracemi, aby se situace nadále nezhoršovala. Je to začarovaný kruh, nevykastrujeme, bude ještě hůř. Stavba voliéry pro nemocné kočičky nás vydatně vyčerpala a účet se povážlivě ztenčil. Proto Vás, naše příznivce a kočkomilné lidi, chceme poprosit o finanční výpomoc. Každá koruna se počítá, každý trvalý příkaz, byť na nevelkou částku, je pro nás pomocí, stejně jako částka jednorázová. Prosíme, zachovejte nám přízeň i v této nelehké situaci. Za každý příspěvek moc děkujeme. Číslo našeho transp. účtu 2500438542/2010
Čtěte zde
Noví dva Sluníčkoví chlapečci mimořádně přijaty do depozita u Marušky, které zase začíná fungovat. Bohužel jsou klučíci z kolonie 16ti koček z katastru Dobříň u pískovny. Koťátka se podařilo odchytit pánovi, který na lokalitu přišel a chce ji pomoci vyřešit. Jsou to ještě malý šmudlíčci, kteří se rychle ochočí.
Kocourek se motal po silnici u Straškova a vypadalo to, že je sražený autem. Po prohlédnutí nebyla nalezena na jeho tělíčku jediná újma. Pořád pláče, hledá maminku. Vrhl se na konzervičku, byl šíleně hladový a vypil plnou lahev kotětího mlíčka. Má nádherně tmavě rezavou barvu.
- narození: 25.8.2016
- pohlaví: kocour
- handicap: ne
- čip: ne
- kastrace: ne
- očkování: ano
- odčervení: ano
- příjem: 7.10.2016
Čtěte zde
Kočička byla nalezena na sídlišti v Roudnici n.L., v Neklanově ulici, zaklíněná ve křoví. Je moc hodná, nebyla zřejmě zvyklá na jiné kočky a ani koťata, neboť na ně syčí. Je to však každým dnem lepší. Je čistá a dobře živená.
- narození: 15.5.2016
- pohlaví: kočka
- handicap: ne
- čip: ne
- kastrace: ne
- očkování: ano
- odčervení: ano
- příjem: 5.10.2016
Čtěte zde
Kočička Sára od Labe hezky dlabe a legračně na mě syčí. Je nesvá, není určitě zvyklá na velké množství kočiček ve svém okolí, zatím na ně kouká z klece. Vypadá zdravě, vyvaluje se hezky v teploučku. Kocourkovi Bročkovi se rána na hlavičce zaceluje. Dneska jsem ho chtěla vyfotit a hned mi uštědřil sekanec a to pěkně hluboký, abych si pamatovala, že se nemám přibližovat. Protože jsem částečně stáhla koťata z voliér, nemusí být od sebe izolovaná, nastal pro mě chaos, kdo je kdo. Osm černých téměř stejně starých koťat, některých bojavých a čtyři mourovatá. Úplně jsem zpanikařila, měla jsem dojem, že nevím, kde mám Svijanku a Sapinku, které jsou plašánkovité. Pořád dokola jsem je počítala, prohlížela a jedna mi chyběla, nevěděla jsem která. Na Svijanku jsem koukala, ale přišla mi nějak méně divoká. Už jsem měla hysterickou bolest u srdce, že koťata nedám nikdy dohromady. Nakonec přijela Maruška a koťata jsou v pořádku, jsou všechna a víme, kdo je kdo. Je jich prostě moc, obzvlášť je to těžké s identifikací, když jsou pohromadě. Mrňavá koťata v prvním pořád chtějí mlíčko z lahvičky s dudlíkem. Jsou jako pirani, odstrkují se navzájem drápy, jsou to takový maličtí sobečkové, kteří neznají bratra. Ruce mám samý zásek, drápky mají jako jehličky. Jedí už dlouho sami, je jich už šest týdnů, dneska dostaly mlíčko do misky. Vůbec se jim to nelíbilo, ingnorovaly misku s mlékem a sápaly se po mě. Nevydržela jsem to a navečer dostaly zase svou oblíbenou dávku z dudlíku a lahvičky. Koťátka mladší, když přijdou do Sluníčka a sami jedí, z lahve nekrmíme a tyhle ručně krmené téměř od narození, budou pít z lahve snad ještě v roce. Chtěla jsem si ušetřit práci, nepovedlo se, spíš jsem nevydržela, neměly mrňata přece maminku. Přijali jsem dvě koťátka z lokality Dobříň od zahrádek u pískovny. Informovala jsem o ...
Čtěte zde
Další lokalita na kastraci, přímo v katastru Dobříň. Šestnáct kočiček u pískovny Dobříň, kam se chodí spousta lidí z okolí v létě koupat. V blízkosti jsou téměř opuštěné zahrádky a tam kočky objevil pán, majitel jedné ze zahrádek. Kočky začal krmit a najednou zjistil tento úctyhodný počet. V blízkosti není vůbec žádné obydlí a kočky jsou odkázány pouze na lov a na pána. Protože je pán velice zodpovědný a chce vyřešit, aby se kočičky dále nemnožily a tak oslovil Sluníčko s prosbou o zapůjčení sklopce a po spočítání bezdomovců i o finanční pomoc. Takže musíme sehnat další peníze a kočičky vykastrovat. Jsou tam i koťátka, dvě se pánovi podařilo lapit a putovaly k naší Marušce do depozita, ještě ví však o dalším. Celkem se jedná o pátou lokalitu, která je třeba vykastrovat: Bohušovice n.O. - kravín s cca deseti kočičkami a dvěma koťaty, který ukončil svou činnost, Kozlovice - cca pět koček , Hněvice u Čepra - osm koček? a koťata, Straškov ?, Hoštka druhá strana zahrádek, Štětí? Už ani nevím, zda si všechno pamatuji. Kdo do toho půjde se mnou, kdo mi pomůže?
Vidím, že převládá panika ohledně vypuštění kocourka zpátky na sídliště. Pro kocourka chceme opravdu jen to nejlepší. V případě jeho veliké plachosti musíme hodně přemýšlet, co se skrývá pod slovem "to nejlepší"? Ze zkušeností a z chování kocourka víme, že se neochočí, má rád svojí svobodu a taková kočička je mimořádně fixovaná na prostředí, kde žije, kde to zná, je to její domov se známými schovávacími zákoutími. Mám hodně neblahé zkušenosti se stěhováním kočiček na statky a zahrádky. Bohužel nemohu říci, že by se takováto kočička dožila vyššího věku než kočička žijící na sídlišti, kde je zvyklá. Téměř všechny se časem ztratily - mohlo je srazit auto, zastřelit myslivec či nějaký pytlák, napadl je pes nebo jiné zvíře, mohly někam spadnout.... Tyto kočičky jsou při stěhování v ohromném stresu, musí být nějakou dobu zavřené, aby zapomněly na původní prostředí, většinou se jedná o kůlny, garáže, chlívky, kde je kočka sama, smutná, nevidí ven. Sídlištní plaché kočičky se sice nedají chytit ani pohladit, ale přesto milují svojí krmičku, jsou na ni zvyklé a přestěhováním ji ztratí a tím se jim zhatí celý život. Poslední zkušeností byl Mikešek od školy, který žil po celém městě Štětí několik let a posledním útočištěm byla škola, kde nemohl zůstat. Povedlo se sehnat perfektní bydlení na zahrádce, se zázemím v chatě, s kvalitní každodenní stravou a návštěvami paní, která se ho ujala. Kocourek musel být první týdny zavřený, byl smutný a najednou zemřel. Kdyby zůstal tam, kde byl zvyklý, ještě by žil a byl šťastný, i když ohrožený lidmi, to je ale všude. V útulku plaché kočičky zůstat nemohou, nikdo je nechce adoptovat, jsou tu nešťastné a potom pro přítulné kočičky nemáme místo, ty jsou zvyklé žít v bytě, venku jsou přímo ohrožené. Bohužel Muchova ulice není jedinou, kde se po kočičkách střílí. Myslíte si, že ...
Čtěte zde