Datlík

Černý Datlík přišel se dvěma sourozenci a všichni byli dosti plašší. Na mourovatou sestřičcku Sovičku se štěstí již usmálo a poměrně záhy po přijetí šla do nového domova, kde z plašanky stala mazlík, divoška a vládkyně najednou.

Datlíček je pořád ještě ostražitější, plašší, dělá však pokroky. Před námi a fotoaparátem již nezalézá do nejčernějšího kouta, má opravdu vyvinutý cit pro mimikry :), ale sem tam i zapozuje a hrdě čelí nastavenému mobilnímu telefonu. Datlíček je zkrátka svůj, osobnost, která se rozvíjí pomalu jako černé kvítko z čertovy zahrádky. Je krásně chlupatý, kožíšek má jemnoučký a voňavý. V hrudi mu bije veliké srdce, které potřebuje pouze trochu něhy, trpělivosti a důvěry.

Ráda bych napsala, že dle zkušeností vím, že takto plaché kotě, se lépe vymazlí, pokud jde do rodiny včas a alespoň k jedné kočičce. Hodně toho odkouká od domácí kočičky, která ho jakoby „vede“, a ono se lépe přizpůsobí. Kdežto já tu na jedno kotě sáhnu, ono zasyčí a prchnou všichni.

Prosím tedy, kdo se poohlíží po kamarádovi ke kočičce, zkuste pomoc i těmto plaším koťátkum i starším kočičkám. Někdy to trvá déle, někdy to jde hned, ale jednou k vám na ten gauč skočí a o to větší budete mít radost, že jste pomohli. Vše je o trpělivosti a oni vám to všechno jednou vynahradí.