Elvisek

Aktuální info: Elvisek je moc hodný a mazlivý kocourek. Když si na svého člověka zvykne, umazlil by se „k smrti“. Navíc je moc krásný, čistotný. Hodí se do klidnější domácnosti s většími dětmi, nejlépe jako kočičí jedináček.

V létě roku 2017 byla přijata do Sluníčka 2 koťátka z Budyně nad Ohří. Chlupatá holčička byla pojmenována Minie, bílomourovatý chlapeček dostal jméno Elvis. Sourozenci putovali do depozita u Jitky na „vymazlení.“ Jitka se mrňatům hodně věnovala, takže záhy začali ztrácet plachost, což nás potěšilo. Netrvalo dlouho, o sourozence projevila zájem milá paní a odvezla si je po domluvě do nového domova.

Brzy poté jsme dostali zprávu s fotkami chlupáčů a paní psala, jak je ráda, že je má a jak jí obohatili život. Zprávy s fotkami jsme dostávali i nadále, např. z oslavy druhých narozenin, z fotek bylo znát, že kočičákům nic nechybí. Postupně zprávy měly delší interval, ale to je běžná situace, že po několika letech nám lidé nepíší už tak často, ale omezí se např. na pozdravení k Vánocům a pod.

A pak přišel šok. Po 4 letech od adopce, v říjnu 2021, nám majitelka napsala, že chce sourozence vrátit, že jsou velmi nečistotní, že změnila zaměstnání, což viděla jako příčinu změny v chování kočiček. Zůstali jsme jako opaření, ale lidé mají ve smlouvě, že je možné kočičky kdykoliv vrátit. A tak se také stalo. Dalším rozčarováním bylo, že v očkovacích průkazech měli chlupáči poslední záznam ještě od nás, z r. 2017, takže nebyli ani jednou přeočkováni. Je vedlejší, co si myslíme my, ale každopádně u nás oba chodí normálně na záchůdek od chvíle, kdy se vrátili. Od jejich návratu v říjnu min. roku se stalo jenom jednou, že bylo načuráno mimo, a to tehdy, když chuděrka Minie zapadla ve stresu za skříň, když hledala úkryt. Oběma byly provedeny odběry, ledviny i moč. cesty neprokázaly žádnou patologii.

První 2 týdny po návratu do Sluníčka byly čirým zoufalstvím pro ně i pro nás. Oba byli zalezlí pod gaučem, nejedli, nepili, došlo i na pokusy krmení stříkačkou, které také odmítali. Postupně se přestávali tolik bát, ale Minie je stále velmi obezřetná. Ovšem když zůstane ve večerním klidu sama s mazlící rukou, umí si to užít převelice. Elvisek je statečnější. Jejich dušičky dostaly velký zásah a dostávají se z toho jenom pomalu. A takové to byly mazlicí kočky. Je nám z toho smutno a je pro nás noční můrou, že se adopce někdy nevydaří i přes velkou snahu a pečlivý výběr. Stává se to a vždy z toho máme nedobrý pocit.

A tak tady společně válčíme, jsou oba extra, mají separé v podkrovním pokojíku, nicméně to není vůbec ideál. Elvisek jde občas navštívit hlavní útulek, ale Minie je takový bojínek, že se před další kočkou schová. Je to trápení pro ně i pro nás. Nikdo na ně nemá čas a oni by to tak potřebovali…mít člověka jenom pro sebe.