Méďánek je na tom stále stejně. Má bolavý nosánek a ještě k tomu ošklivou hnisavou rýmu. Snad to zvládneme.

Luis přestal jíst, nevím co s ním je, dokonce i zvracel. Průjem však nemá. Dostal injekci na zklidnění zažívacího ústrojí a uvidíme.

Heřmáne po kastraci je úplně v pořádku, není důvod ho dál ničím léčit. Byl vypuštěn z klece do prostoru karantény.

Amandě je již lépe, prskat však začal její brácha Albert. Nevím čím to je, ale kočičky onemocní, i když jsou izolované. Koťata jsou zase v kleci.

Josífek mě trápí neutišující rýmou. Nudle mu sice netečou, ale poprskává a má pořád skelné oči.

Jasněnce začíná černat kožíšek. Byla jsem zvědavá, zda jí ta krásně hnědá barva zůstane nebo, zda zčerná. Tak už to vím, bude asi černá. Je, ale moc a moc milá, tulivá, hodná, poslouchá na zavolání. Dá se říct, že vnímá víc než kočičky, které úplně vidí. Jasněnka také vidí, ale je to jako, když má přes oči mlhu.

Bětuška bere antibiotika, která vyšla z kultivace a k tomu ještě kortikoidy. Má ošklivý strup přes tvář, který se jí už měsíce zcela nezahojil. Nyní ránu tako mažeme. Chuděra snad nebude už nikdy zdravá.

Dobrou noc, Míla