Dobrý den,
Ztratil se nám kocour – černá ,dlouhá srst, bílé tlapky, bílá skvrna na nose, růžový nos, bílá náprsenka a bílý pruh na břiše, mohutný ocas.
Kocour není čipovaný, je vykastrovaný, na krku měl obojek proti klíšťatům. Je poměrně plachý. Váha cca 5,5 kg.
Není ušlechtilého chovu.
Kocour se potuloval v okolních zahradách, a pouze jednou se stalo že byl pryč celý den. Ztratil se ve čtvrtek 27/11/2014 v Praze – Košířích.
Mobil: +420 724 340 562
Srdečné díky patří všem, kdo se zúčastnili akce Dvacku za Dvacku, která probíhala v listopadu pro náš útulek. Díky Vám se podařilo vysbírat pro naše kočky opravdu více, než 20 tisíc korun, což nám v tomto nelehkém období značně pomohlo. Naočkovali jsme koťata, nakoupili stelivo, konzervy. To musíme dělat každou chvilku a tak se nám nesmírně ulevilo, že nám v listopadu na účet přilétlo tolik dvacek. Obrovské díky patří Veronice Fejtové a lidem z party Catmania, kteří celou akci zašťiťují a organizují. Je to skvělý nápad a má smysl. Moc děkujeme!
Čtěte zdeMoc děkujeme Pavlíně Vopelákové, šikovné výtvarnici. Jezdí se svými výrobky na trhy (hodně výrobků nám taky často daruje do našeho charitaticního stánku) a tentokrát na svém stánku udělala i koutek pro Sluníčko a vydělala našemu útulku téměř 600,- Kč! Moc děkujeme!
Čtěte zdeDobrý den, cca před deseti dny se nám v Litoměřicích ztratil kocourek Nebojsa. Chci Vás moc požádat o vyvěšení jeho podobizny na Vaši zeď. Moc děkuji za případnou pomoc.
PROSÍME O SDÍLENÍ NALEZENCE, přišlo nám do zpráv.
Koťátko jsme na našli venku, bohužel si ho nemůžeme nechat, už jednu máme. Koťátko je cca měsíc starý, už samo jí a chodí na písek. Je velmi mazlivý a novému majiteli bude určitě hodně vděčný.
Včera se devět Sluníčkových kočiček zúčastnilo umísťovací výstavy v Modřanech. Děkujeme Šantě kočičí, že jsme se tam mohli být. Umístila se jedna kočička Jasněnka. Nemohu se dočkat prvních zpráv o ní, snad bude všechno v pořádku. Bude mít roční holčičí lidskou kamarádku. Když jsme se večer vrátili, maličký Jupík byl mrtvý. Je to strašné, takové zlatíčko. Myslím na něho skoro pořád, je mi ho moc líto. Společně bojujeme já a malá Pomněnka o její život. Studuji panleukopenii a snažím se najít nějaké rozumné řešení. Dle mé studie, jsme nasadili silná antibiotika přímo do žíly, uvidíme, zda to bude mít nějaký výsledek. Děvčata Maruška a Terezka byly poslední den na výstavě Kreativy Hobby. Akce byla úspěšná, pár korunek na kočičky nám přinesla. Děkuji dobrovolnim, kteří se mnou byly na umísťpvacé výstavě: Aničce Valáškové a Anrejce Hořejší, byly se mnou v dobrém i zlém. Sluníčka Lukášek a Jasněnka se předváděly včera na TV Prima ve večerních zprávách.
Čtěte zde[caption id="attachment_7263" align="alignnone" width="300"]
Štěpánka si nového domova užívá plnými doušky.[/caption]
[caption id="attachment_7259" align="alignnone" width="225"]
Dnešní menu: Kočka s majonézou aneb Jolanka zdraví z nového domova :)[/caption]
[caption id="attachment_7260" align="alignnone" width="300"]
Kamilka (vlevo) je s kocouřím kámošem v novém domově dokonale sehraná.[/caption]
[caption id="attachment_7261" align="alignnone" width="300"]
Teodor a Sárinka ve společném novém domově :)[/caption]
[caption id="attachment_7262" align="alignnone" width="225"]
Sebinka (černobílá) je v novém domově s kočičím kámošem moc spokojená.[/caption]
[caption id="attachment_7264" align="alignnone" width="300"]
Agátka se nám zase ozvala ze svého krásného domova :)[/caption]
Dovoluji si předložit svůj životopis všem kočkomilům, ve které stále ještě věřím, přestože jsem se na starý packy nedočkal ničeho dobrého. Před mnoha lety, prý sedmnácti, ještě jako nejroztomilejší z koťat, jsem se dostal do celkem pěkného domova. Vyrůstal jsem v rodině, kde jsem měl k dispozici dvě děti a paníka s paničkou. Byl jsem skutečně kocour luxusní. Neměl jsem na to žádný lejstro, který by potvrzovalo, že mám vznešené předky, ale na první pohled jsem u lidí vzbuzoval touhu podrbat můj překrásný kožíšek. Moji mladí páníkové, holka a kluk, byli hodní a velká panička s páníkem, ač se moc nestarali o správnou kočičí výživu, nijak neškodili. Prostě jsem dlouhá léta spokojeně žil v bytě, měl jsem svou rodinu nade vše rád a snažil se jim oplácet pěkný domov alespoň tak, že jsem nijak nezlobil, dělal jim pomyšlení, když byli všichni doma, mohli mě pozorovat, jak si upravuju kožíšek a většinu času jsem jim spokojeně vrněl nablízku. Vyrůstal jsem společně s dětmi a každičký den je vítal, když se vrátili domů a čekal na jejich tlapičky, které mě podrbou dětskými prstíky. Děti rostly, já také. Za pár let si holka začala domů vodit kluka, takovýho voňavku, který se mi moc nelíbil, ale ona byla tak šťastná, že jsem jí nechtěl mňouknout, že to není vůbec zlatý člověk, nemňouknul jsem jí, aby ještě počkala na prince. Moc rád jsem koukal, jak se připitoměle usmívá a těší se ze své velké lásky. Jednoho dne byla velká trachtace, holka pobíhala po bytě, oblékla si překrásné bílé šaty a zmizela z mého života. Ale co, zbyl mi ještě kluk. Bylo mi smutno po holce, ale byl jsem rád, že mám ještě kluka. Za ním zanedlouho také začala docházet ...
