Aktuality
Mnohokrát dekujeme pani Kasparkove a jeji rodine za zasobu konzerv a granulky pro nase sverence Posilame mnau diky do Cernosic! 🙂
Dalsi mega podekovani posilame panicce nasi Trijanky Jaroslave Losove za prenadherne vyrobky do naseho charitativniho stanku. Krasne ozdoby, svicky a i cedulky na zbozi. Vse rucne delane a od pohledu je jasné, že jiste velmi pracne. Moc dekujeme!
A v neposledni rade dnes dekujeme jeste nasi skvele Pavle Strnadove za dalsi varku nausnicek vazek. Velmi krasne a mame dalsi nove barevne kombinace 🙂
Malý Márty křadne víc a víc. Nevidím žádné zlepšení. Odmítá jídlo, přes jeho vůli jsem do něho stříkačkou dostala trochu rekonvalescetní konzervy, vodu a Probican. Měla jsem takovou radost, že minulý den šel k jídlu. Giunka je na tom pořád stejně, je slaboučká, snaží se něco spapat, ale má eliký průjem. Navečer jsem s nimi absolvovala veterinu, ale všechny léky, které jsou možné k jejich zradovotnímu stavu již dostali. Takže se čeká, jak to dopadne. Darla se z nemoci dostala a Melmen neonemocněl.
Jejich maminka má z jara kotě, které sice žije, ale údajně špatně prospívá a je z něho malá kočička.
Oněgin odjel včera do nového domova do Libochovic. Bude mít sp stálou společnost nové majitelky, neboť pracuje z domova a čtyři kočičí kamarády. Včera už přestal syčet a vrčet, začal se zklidňovat a to nejen na lidi, ale i na ostatní kočičky. Zřejmě mu kočičky nebudou ani moc vadit. Už máme první zprávy z nového domova, prošel si celý dům, občas zasyčel a uložil se na postel. Myslím, že to bude dobré.
Malá Terinka na veterině už začala papat a dokonce si vytrhla kanylu. Pokud bude její apetit k jídlu pokračovat, zítra pojede "domů". Na operaci její zdravotní stav však ještě není, je slabounká.
Ve velké místnosti jsou již všichni bez rýmy, konečně.
Děkujeme za dárek v podobě kancelářských potřeb, velmi se nám tyto věci hodí.
V neděli jedeme na umísťovací výstavu do Modřan a povezeme s sebou osm kočiček.
Dovoluji si předložit svůj životopis všem kočkomilům, ve které stále ještě věřím, přestože jsem se na starý packy nedočkal ničeho dobrého. Před mnoha lety, prý sedmnácti, ještě jako nejroztomilejší z koťat, jsem se dostal do celkem pěkného domova. Vyrůstal jsem v rodině, kde jsem měl k dispozici dvě děti a paníka s paničkou. Byl jsem skutečně kocour luxusní. Neměl jsem na to žádný lejstro, který by potvrzovalo, že mám vznešené předky, ale na první pohled jsem u lidí vzbuzoval touhu podrbat můj překrásný kožíšek. Moji mladí páníkové, holka a kluk, byli hodní a velká panička s páníkem, ač se moc nestarali o správnou kočičí výživu, nijak neškodili. Prostě jsem dlouhá léta spokojeně žil v bytě, měl jsem svou rodinu nade vše rád a snažil se jim oplácet pěkný domov alespoň tak, že jsem nijak nezlobil, dělal jim pomyšlení, když byli všichni doma, mohli mě pozorovat, jak si upravuju kožíšek a většinu času jsem jim spokojeně vrněl nablízku. Vyrůstal jsem společně s dětmi a každičký den je vítal, když se vrátili domů a čekal na jejich tlapičky, které mě podrbou dětskými prstíky. Děti rostly, já také. Za pár let si holka začala domů vodit kluka, takovýho voňavku, který se mi moc nelíbil, ale ona byla tak šťastná, že jsem jí nechtěl mňouknout, že to není vůbec zlatý člověk, nemňouknul jsem jí, aby ještě počkala na prince. Moc rád jsem koukal, jak se připitoměle usmívá a těší se ze své velké lásky. Jednoho dne byla velká trachtace, holka pobíhala po bytě, oblékla si překrásné bílé šaty a zmizela z mého života. Ale co, zbyl mi ještě kluk. Bylo mi smutno po holce, ale byl jsem rád, že mám ještě kluka. Za ním zanedlouho také začala docházet nějaká holka a ta mě měla ráda. Tak mi mojí mladou paničku pomalu nahradila. ...
Čtěte zde
Čtěte zdeMaličký Márty se dnes hrnul k jídlu. Moc toho nesnědl, jakoby zapomněl, jak se to dělá. Márty a Gia jsou na tom stále nic moc. Jsou zesláblý a Gia má pořád průjem. Darla a Melmen běhají, skotačí, baští. Pevně doufám, že se koťátka jednou seberou. Začátek života nemají zrovna lehký. Ještě raději Mártyho a Giu dokrmuji injekční stříkačkou s rekonvalescentní konzervou. Broučínek Terinka stále nepapá. Měla dneska jet na operaci nožičky, ale vzhledem k jejímu celkovému zdravotnímu stavu, to nelze. Byla hospitalizována, musí se zjistit, co ji vlastně trápí, když vůbec nejí. Je to určitě ještě něco dalšího k vykloubené nožičce. Její zachránkyně často k nám volá a ptá se na její zdravotní stav. Po vyléčení si ji vezme k sobě domů. Paní přispěje na její operaci. Navečer odjel do nového domova Edík. Bude bydlet v domečku se zahrádkou, na vesnici poblíž Roudnice n.L. Kamarádem mu bude francozský buldoček.
Čtěte zdeJsou pět týdnů stará, mají ještě modrá očička - rezavý klučík Edík, bílorezavý Jupík a tříbarevná holčička Pomněnka.
Velice děkuji, že jste se ozvali a nabídli někteří z Vás trvalý domov pro Oněgina. Moc mě záleží na tom, aby byl šťastný a musím důsledně a rychle zjistit, kde by mu vlastně bylo nejlépe a jak mu bude vadit případná přítomnost dalších kočiček a pejsků.
